Chápu, že v tuto chvíli jsou asi milovníci čistého jazyka českého poněkud pohoršeni slovem koukátko, nicméně vskutku nevím, jak tu pomůcku správně nazvat. Původně mne napadlo hledítko, to však již znělo poněkud knižně. Zkrátka a dobře, mám pro vás jednoduchou…
…ale nesmírně užitečnou okometrickou pomůcku. Koukátko!
Trvá to hezkých pár let intenzívního fotografování, než se naučíte s dostatečnou přesností odhadovat ohniskovou vzdálenost objektivu ideálního pro zachycení scény tak, jak ji vidíte v hlavě díky své previzualizaci. Čím větší rozsah ohniskových vzdáleností máte u svých objektivů, tím snazší máte hledání, tím obtížnější ale cestu ke špičkové kvalitě obrazu. Uživatelé monofokálních objektivů nejen, že při hledání správného ohniska ztrácí čas, ale dávají i větší prostor nečistotám pro vniknutí do vnitřních prostor zrcadlovky.
Jistě jste již viděli fotografa, který před tím, než sáhne po fotoaparátu, složí si prstů a dlaní obdélník, přes který hledí na scénu (odtud ono hledítko). Ruce vytvoří pomyslné rámování budoucího obrazu, a fotograf díky tomu může lépe posoudit záběr. V první řadě tím, že jej vizuálně oddělí od okolního rušivého prostředí, v řadě druhé, byť neméně významné, při tom hledění zavře jedno oko, a tím ztratí standardní prostorové vidění. Mnohem lépe tak může posoudit budoucí fotografický obraz, neboť jak známo, fotografie je dvourozměrná, pokud zrovna nepracujete s nějakou 3D technikou.
Rámeček tvořený rukama ovšem nic nevypovídá o tom, jaký objektiv bude potřeba použít. Tady je již nutná dlouholetá praxe, nebo známá metoda pokus – omyl. Velmi přibližně (alespoň) je možné získat představu o potřebném ohnisku objektivu podobnou metodou, která je založena na přibližném souhlasu velikosti okna tvořeného prsty s velikostí kinofilmového políčka nebo Full Frame čipu. Ohněte ukazovák v druhém kloubu do pravého úhlu, a na prostředek bříška přiložte špičku palce. Vznikne obdélník zhruba odpovídající kinofilmu, skrze který se můžete dívat na scénu. Vzdáleností od oka můžete měnit zamýšlený výřez. A teď to podstatné. Vzdálenost takto nastavených prstů od oka odpovídá přibližně potřebné ohniskové vzdálenosti objektivu pro dosažení stejného výřezu.
Je-li prsty tvořené okénko od oka vzdáleno např. 10 cm, a výřez se vám líbí, použijete objektiv s ohniskem 10 cm, tedy 100 mm. Nepřesnost je dána jak rozdílností velikosti rukou a nastaveného okénka, tak přesností odhadu vzdálenosti ruky od oka. Ale použitelná tato metoda je, nemáte-li po ruce něco jiného. Nemáte-li po ruce koukátko…
Práce s touto malou pomůckou je nesmírně jednoduchá, a spojuje v sobě výhodu lepšího posouzení scény díky orámování výřezu s možností přímo odečítat vhodnou ohniskovou vzdálenost potřebného objektivu. Je malá, skoro nic neváží, a mnohé jistě potěší i skutečnost, že vás nebude nic stát, jen chvilku času. Pro usnadnění výroby vlastního koukátka máme pro vás tři základní šablony, svými rozměry jsou připraveny pro kinofilm a Full Frame čip, pro APS-C a 4/3 čip.
Postup zhotovení koukátka je nesmírně jednoduchý. Zde přiložené šablony si můžete vystřihnout, zkopírovat, případně si z potřebných šablon udělejte fotografii, a nalepte na silnější karton. Ostrým nožem vyřízněte střed šablony; vznikne okénko pro sledování scény. Pro kinofilmové nebo Full Frame zrcadlovky je možné použít místo šablony běžný diarámeček.
Na spodní okraj šablony nalepte proužek odolnějšího papíru, použít pro delší životnost můžete i bílou, hladkou a popisovatelnou stuhu. Na tento proužek naneste podle pravítka milimetrovou stupnici, ale pozor! Číslování stupnice udělejte podle pravítka pouze v případě Full Frame šablony! Pro šablony pro APS-C a 4/3 je nutné skutečné hodnoty dělit 2, protože tyto šablony jsou pro větší přesnost určení ohniskové vzdálenosti 2x zvětšeny. Tam, kde například podle pravítka bude vzdálenost 40 mm, napíšete na proužek 20 mm, kde bude 100 mm napíšete 50 mm atd. Takto vám při práci s koukátkem odpadá dělení milimetrové stupnice a odečítat budete přímo ohniskovou vzdálenost objektivu. Pro jistotu ještě upřesním, že nulová hodnota bude v místě upevnění měřícího proužku k okénku šablony.
Pro Full Frame šablonu můžete s výhodou místo ručně dělaného měřítka použít papírový nebo látkový krejčovský metr. Pro APS-C a 4/3 šablonu je to možné také, ale jak jsem již zmínil, budete muset zjištěné hodnoty vždy dělit dvěma. Pokud se rozhodnete si měřítko vyrobit sami, není potřeba nanášet celou stupnici, ale vystačíte si se základními ohniskovými vzdálenostmi, přitom hustší značení udělejte v oblasti krátkých ohnisek, např. 12, 16, 18, 24, 28, 35 mm atd., přitom tyto vzdálenosti při odměřování proužku vždy násobte 2x. Na proužku výše uvedená ohniska budou tedy podle milimetrového měřítka ve vzdálenostech 24, 32, 36, 48, 56 a 70 mm. Celý systém je založen na skutečných ohniskových vzdálenostech, nikoliv ekvivalentních. Pozor tedy zvláště u fotoaparátů systému 4/3, kde někteří výrobci neuvádí skutečnou, ale již ekvivalentní ohniskovou vzdálenost odpovídající ohnisku pro Full Frame. V takovém případě bude měřítko na proužku shodné s reálnou milimetrovou stupnicí.
Při hledání vhodné ohniskové vzdálenosti objektivu jednoduše sledujte scénu skrz okénko v koukátku, a změnou jeho vzdálenosti od oka měňte výřez podle vašeho záměru. Budete překvapeni, kolik zajímavých záběrů pomocí koukátka najdete, záběrů, které bez orámování snadno zmizí v celkovém pohledu na scénu. Nezapomínejte také na kreativní pobíhání, vždyť místo, kde právě stojíte, nemusí být tím nejlepším. S koukátkem je vše jednodušší, máte k dispozici virtuální zoom s téměř neomezeným rozsahem (ten je limitován jen délkou vaší ruky), a takové hledání záběru je určitě méně únavné, než neustálé zvedání zrcadlovky k oku a častá výměna objektivů. S koukátkem přijde fotoaparát ke slovu až ve chvíli, kdy je záběr nalezen, a díky měřítku sáhnete do brašny rovnou pro ten správný objektiv.
A jak poznáte, jaké ohnisko objektivu je to správné? Po nalezení záběru a výřezu vymezeném okénkem v koukátku stačí natáhnout měřítko těsně pod oko, palcem jej podržet a podívat se na změřenou vzdálenost. Pokud použijete skutečné milimetrové měřítko, odečtete změřenou vzdálenost a ta bude odpovídat ohnisku objektivu, které je potřeba použít, a to v případě Full Frame čipu nebo kinofilmu. U APS-C a 4/3 šablony zjištěnou vzdálenost vydělte dvěma, a výsledek je opět hodnotou ohniskové vzdálenosti potřebného objektivu pro zachycení toho, co vidíte v okénku koukátka. Jednodušší už to být ani nemůže…
Článek byl publikován v magazínu Československá Fotografie v roce 2011.
