Průkopník v zachycování okamžiku, fotograf Rudolf Bruner-Dvořák…
„Na sklonku téhož roku mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Ferdinanda Rakouského z Este“.
V současnosti u fotografa mluvíme spíše o jeho schopnostech při pořizování reportážní fotografie. Rudolf Bruner – Dvořák (2.7.1864 –30.10.1921) však při své reportážní práci po dlouhá léta používal ještě sklopný fotopřístroj na skleněné desky 18×24 cm a také stereokameru 8,5×17 cm. Fotoreportérovi na přelomu 19. a 20. století se dostalo přízviska momentní fotograf, ale R. Bruner – Dvořák měl cit a předvídavost technického rozvoje dříve, než ve 30.letech 20.století přišla zlatá éra fotožurnalismu. Stal se rovněž jednou z nejvýznamnějších postav v dějinách české fotografie a průkopníkem tušeného nástupu fotoreportáže.
Bylo to zřejmě vlastenecké cítění, které ovlivnilo přidání českého jména Dvořák k německému Bruner, nicméně jeho nositel rozpad c.k. mocnářství v roce 1918 snadno neprožíval. Byl totiž rovněž fotografem samotného Ferdinanda d´Este a pohyboval se ve vybrané společnosti a v prostředí šlechty. Bez problémů a lehce se pohyboval také při fotografování jejich sídel, provozů továren, mlýnů, pivovarů, sléváren a měst v monarchii, poznal také život a práci lidí mnohem chudších. Jeho fotografie často sloužily tisku, ale zprávu o úmrtí jejich autora v roce 1921 žádné noviny nepřinesly. Tak už tomu v tuzemsku bývá. Monarchie již v tu dobu totiž neexistovala…
Syn krejčího z Přelouče Rudolf měl ještě jedenáct sourozenců a původně se měl stát kupcem, ale díky svému bratrovi Františkovi nastoupil do učení ke známému fotografovi do Mnichova. Po vyučení se vrátil do Přelouče a v otcově domě tak vznikl ateliér. Portrétní práce však čerstvě vyučenému fotografovi uspokojení nepřinášela, neboť ten toužil být ve společnosti a cestovat, což bylo příčinou přestěhování celé rodiny do Prahy, do dnešní Londýnské ulice. Fotograf R. Bruner – Dvořák měl v Praze také výhodu při zjištění, že zpravodajské momentní fotografii se žádný fotograf nevěnoval. Tenkrát se jí navíc říkalo mžiková…
Ateliér na Královských Vinohradech však zcela nesplňoval fotografovu touhu po činorodé práci a tak začal často vyrážet za městské brány. Obrovskou změnu v jeho snažení způsobila Jubilejní výstava v Praze v roce 1891, kdy v červnu již jako zkušený fotoreportér zachytil katastrofu balónu Kysibelka. Na sklonku téhož roku mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Ferdinanda Rakouského z Este“. A tak se přihodilo, že fotograf narozený v Přelouči nechyběl při fotografování celé rodiny následníka trůnu na lovech, sportovních a kulturních akcích, vojenských manévrech či při zábavách ve Sv. Mořici.
Momentní snímky začaly také od roku 1904 nacházet své uplatnění v časopise Český svět, který v témže roce začal vycházet. Česká společnost, i když dosud zahrnutá do c.k. rakouského mocnářství, začíná se tak seznamovat s funkcí a působením momentky v tisku. Uznání fotografovy práce přišlo i ze samotné Vídně. Prestiž fotografa narůstala a on pořizoval záběry následníka trůnu a jeho rodiny dokonce v domácím prostředí a snímky panovníkových dětí byly naprosto nestrojené, dětsky přirozené a nekonvenční. R. Brunerovi – Dvořákovi se v časech vojenských manévrů, a nebo při honech, dařilo postihnout také úsměvné situace.
Touha poznávat jiné země, vedle cest do západní Evropy, přivedla fotografa rovněž na jih kontinentu. Jeho zájem patřil Bosně, Chorvatsku, Slovinsku a také Srbsku, kde v roce 1905 zachytil korunovaci srbského krále Petra I. Atmosféra jižních zemí přitáhla R. Brunera – Dvořáka k fotografování pouličního života a rozvíjel fotografii také v oblasti sociální. Realitou zůstává, že nikdo jiný z pražských fotografů v té době neprocestoval takový kus světa. Přitom býval ještě k ruce následníkovi trůnu, byť ten se pohyboval třeba někde v zasněžených kopcích ve Švýcarsku, anebo si přál vyfotografovat námořní manévry v Dalmácii.
Jablko nepadá daleko od stromu a s fotografickou činností Rudolfa byl spojený i jeho nejmladší bratr Jaroslav, který se řemeslu vyučil u svého bratra a posléze se stal i jeho neoficiálním partnerem. Ten také byl v červnu 1914 v Sarajevu a fotografoval tam nepokoje v ulicích vzniklé po atentátu na Ferdinanda d´Este. Válka tvrdě postihla celou Evropu a změnila měřítka hodnot. Celé rodině Brunerových se v čase I. světové války nežilo lehce a po válce se samozřejmě plivalo na vše, co bylo spojeno s monarchií. R. Bruner-Dvořák, byť byl člověkem pracovitým a se smyslem pro vtip a technickou virtuozitu, nelehce prožíval osudovou změnu společnosti.
Člověk si nevybírá dobu, ve které žije. V tuzemsku se ale mezi nositeli nového společenského moudra najde vždy dost postaviček, kterým navzdory slušnému a morálnímu chování fotografa vadí, že ve své profesi zachycoval bývalé vládnoucí potentáty. R. Bruner – Dvořák zemřel v roce 1921 ve věku 57 let. Bratr Jaroslav se ujal řízení firmy a zemřel v Praze v době II. světové války v roce 1942. V osobě R. Brunera – Dvořáka naše fotografie může spatřovat a nadále objevovat zakladatele českého fotožurnalismu.
Text: František Dostál
