Nebojte se, nepoběžíme k McDonaldovi pro hamburger, i když by to byl také zajímavý námět, technicky rozhodně složitý. Jen se na svůj spláclý „hambáč“ s konzervovanou zeleninou podívejte a porovnejte jej s reklamními fotografiemi… Slovo sendvič ovšem zahrnuje mnohem širší oblast.
Sendvič nejsou jen hamburgery, je to vlastně vše, co je nějakým způsobem na sebe vrstveno. Kdo zná klasické postupy uplatňované ve fotokomoře, zná výraz sendvič právě odtud. Technika sendviče se zakládala na vrstvení dvou a více negativů na sebe a jejich současné zvětšování na fotopapír. Vznikaly tak někdy zajímavé montáže, podobné vícenásobné expozici. My se ale tentokrát budeme věnovat jinému typu sendviče. Vrstvit na sebe budeme nejprve různé předměty a následně budeme pracovat s vrstvami v grafickém editoru.
K čemu bude to celé snažení? Pamatujete na článek o vytváření zátiší, kdy jsme si sestavili a upravili do té doby neexistující realitu a tu potom využili pro dekorativní fotografii? Také dnes budeme tvořit novou realitu, hrát si a zkoušet – nechceme přece být pouhými dokumentaristy toho, co je kolem nás a plnit šuplíky svými fotografiemi by vás určitě dlouho nebavilo. Užitá fotografie je naproti tomu fotografií živou, fotografií, která je více na očích a přináší potěšení nejen autorovi, ale i divákům.
Postup zhotovení sendviče, který si ukážeme, není přesným návodem, který byste museli pečlivě kopírovat. Jedná se spíše o námět, o připomenutí toho, že tvorba fotografie nespočívá jen ve stisknutí spouště, námět, který má nekonečně mnoho variant a záleží jen na vaší fantazii, kolik podobných sendvičů vytvoříte.
Mnoho autorů se snaží své snímky prezentovat v zajímavější formě, než je samotná fotografie a to především ve fotografii tvůrčí a dekorativní. Obvyklou formou prezentace je lepení zvětšenin na různé kartony nebo do paspart, zajímavá řešení se objevují zvláště u autorů, kteří zpracovávají digitální či digitalizované fotografie. Lepení fotografií ale často provází jejich pokroucení, špatně se s nimi manipuluje a jsou prakticky nepoužitelné pro prezentační alba či booky. Vynechejme tedy lepení a vytvořme podklad pro fotografii fotografickou cestou!
Sendvič, který budeme vytvářet, je ve své podstatě téměř dvourozměrné zátiší uspořádané tak, aby poskytovalo vhodný prostor pro umístění fotografie. Než začneme s jeho tvorbou, musíme si nejprve ujasnit, jaké bude konečné použití výsledných fotografií. V případě, že se bude jednat o solitérní „kousek“, můžeme si sendvič rovnou začít sestavovat a vybírat si pro něj libovolné předměty.
Působivé je ale použití sendvičů jako série, kdy jsou si základní dvourozměrná zátiší podobná, nebo obsahují výrazný sjednocující prvek. Sendvičové „série“ jsou využitelné jak pro výstavní prezentace, tak jako stránky fotoalba apod. Sérii si ovšem musíme předem dobře promyslet, protože budeme vytvářet různé varianty téhož námětu – ten proto musí být dostatečně tvárný a změny umožňovat. Je dobré mít nějaký zajímavý a pevný podklad, na kterém pak již jen měníme rozložení doplňujících objektů.
Další možností je využití různých objektů, které spolu souvisí, např. jednotlivé části příboru, různé květy apod. Střídmost při výběru jednotlivých dekoračních předmětů je určitě na místě, protože stále by měla být nejdůležitější právě fotografie, kterou chcete prezentovat, nikoliv fotografovaný sendvič. Nepodceňujte také možné souvislosti a snažte se přizpůsobit styl sendvičů fotografiím, které na ně budete vkládat, vyhýbejte se především anachronismu, který jen výjimečně může působit dobře.
Dost ale teorie, pojďme tvořit, zaměříme se na složitější sendviče, tedy sendviče určené pro sérii fotografií. Základem je podklad pro sestavování plochého zátiší. Ten by měl být hlavním sjednocujícím prvkem sendvičů. Použít můžeme dřevěnou desku, zajímavě zrezlý plech, různé typy dlaždic, kámen, cihly, pytlovinu apod. Pokud použijeme sendviče pro fotoalbum, ve kterém budou vždy dvě strany vedle sebe, je nezbytné pro ně použít odlišná místa podkladu, případně dva různé, ale podobné podklady, aby se kresba struktury na obou stranách neopakovala, ani zrcadlové řešení není v tomto případě příliš pohledné.
Jako další vrstvu sendviče je možné použít buď podobný, nebo zcela odlišný materiál, který dodá prostorovost a vytvoří také podkladovou plochu fotografie s přidanou „paspartou“. V ukázce jsem použil ohořelé listy zmuchlaného papíru, zkusit můžete třeba plátno na plechu apod. Pro jednodušší konstrukce je možné tuto vrstvu sendviče vynechat a rovnou přistoupit k umísťování dalších předmětů.
Ani v tomto případě není nutné fantazii nějak omezovat, dbejte ale na vyváženost celé připravované plochy, větší předměty nemusí být na konečném výřezu celé, neměly by se ale svými liniemi dotýkat okraje záběru, ani okraje budoucí vložené fotografie, vhodné je pomoci si buď pracovní kopií snímku, nebo papírem odpovídající velikosti, který přímo na vytvářený sendvič položíme. Při použití malých objektů, kterých je hodně (písek, kamínky, koření, lístky apod.) důrazně doporučuji pracovat s náhodným rozložením, které vznikne při jejich sypání. Pokusíte-li se takové objekty jednotlivě umísťovat na plochu, nikdy nebude výsledek vypadat přirozeně. Rukou odstraníme z náhodného „výsevu“ jen některé nevhodně zakutálené jednotlivé objekty (také kávová zrnka v ukázce jsem volně vysypával přímo ze sáčku).
Připravený sendvič zbývá jen kvalitně vyfotografovat. Pracujeme zásadně se stativem a s vysokým zacloněním objektivu, aby veškeré části sendviče zůstaly proostřeny. Pro osvětlení si obvykle vystačíte s denním světlem od okna či dveří, stíny je možné projasnit odrazným reflektorem nebo bílým papírem či polystyrenem. Pro tento účel rozhodně není vhodné tvrdé bodové osvětlení tvořící nejen nehezké stíny, ale také přímo ohavné bodové lesky.
Pokračování práce se již bude odehrávat v počítači. Je sice pravda, že by bylo možné fotografii nechat ležet na sendviči, to celé přefotografovat a pak zhotovit zvětšeninu, dosáhnout kvalitního výsledku by ale nebylo jednoduché. Rozsah jasů reálné scény a již hotové fotografie je tak rozdílný, že výsledky nebývají příliš pěkné. Problém je také předem odhadnout velikost přidané fotografie. Lépe je tedy snímat sendvič samotný a dále pracovat (sendvičovat) v počítači. Pracujete-li s filmem, nechejte si vybrané záběry na digitálním minilabu digitalizovat, pak již bude postup stejný jako u přímo získaných digitálních souborů.
Pro montáž se výborně hodí možnost práce ve vrstvách, kdy můžeme velmi přesně umísťovat vložený snímek na sendvičovou plochu a až do sloučení vrstev s ním dále pracovat samostatně. Pro ukázku jsem například použil tónování, které vychází z celkového vyznění sendviče. Možná se ptáte, jak jsem přišel na kávová zrnka a název fotografie. Inu, to je jednoduché. Kdo mne zná, jistě ví, že jsem vyznavačem dobré kávy a to několikrát denně. No a tak mi občas dcera říká „Kafíčkovej taťka“. O tom, jaký vytvořím pro tento článek sendvič jsem přemýšlel, jak jinak, u kávy a vzpomněl jsem si na Káťu a to, jak mi říká. Tak mne napadlo, že z ní na „oplátku“ udělám „Kafíčkovou Káťu“…
Funkcí Kolorovat v programu Photoshop jsem po běžných úpravách vytvořil kávový odstín sendviče i fotografie Katky, přitom jsem již pracoval ve vrstvách. Nastavení barvy kolorování bylo jednoduché – naberete-li kapátkem jakoukoliv barvu a vyberete režim Kolorování, defaultně bude program kolorovat do vybraného odstínu. Takže ještě před touto akcí jsem si kapátkem vybral z barevného sendviče barvu kávového zrnka a tu použil pro kolorování. Připomínám možnost uložení nastavení odstínu, abyste docílili sjednocení barevného odstínu v případné sérii sendvičů. Díky práci s vrstvami jsem dodatečně ještě snížil sytost barvy vložené fotografie, aby ze sendviče prostorově více vystoupila.
Posledním důležitým krokem je vytvoření stínu, abychom zachovali prostorovost sendviče. Stín je vytvořen jako Styl vrstvy. Při zadávání parametrů dbáme na to, aby se vzhledem příliš nevymykal přirozeným stínům podkladové fotografie, a to jak z hlediska tonality, tak po stránce měkkosti a především směru! Bylo by opravdu nehezké, kdyby zrnka kávy měla stín zleva doprava, a fotografie Katky zprava doleva. Jsme-li s výsledkem spokojeni, můžeme případně doplnit text, podpis apod. Vše opět v harmonii s celkovou konstrukcí sendviče a to jak volbou řezu písma, tak jeho barevností a tonalitou.
V ukázce je text vložen s částečným snížením krytím, v režimu vrstvy Ztmavit barvy a bez stínování, aby se stal součástí zmuchlaného papíru. Hotový sendvič uložíme ve vrstvách do archivu, pak teprve vrstvy sloučíme a uložíme pod novým názvem pro zhotovení zvětšeniny na minilabu. Velmi působivé jsou podobné sendviče taká vytištěné na uměleckém papíru, např. Permajet Muzeum nebo Tetenal Aquarel a to nejlépe na tiskárně s pigmentovými inkousty. Techniku sendviče je možné využít také pro luxusní stránky novomanželského fotoalba, pro prezentaci vybraných fotografií z určitého prostředí nebo s určitým stylem, nebo třeba jen pro úvodní stránku alba s fotografiemi na jednotné téma. Zkuste se i vy trochu zamyslet nad tím, v jaké formě prezentujete své fotografie…
Pozn.: Článek byl publikován v magazínu Photo life č.57 v roce 2007.
