Když Jana v tu studenou, pošmournou sobotu přišla do redakce, bylo to, jako kdyby vešlo sluníčko. Její zrzavé vlasy teple zářily a právě tato záře se stala hlavní myšlenkou budoucí fotografie. Janu jsem nikdy předtím neviděl a tak jsem neměl ztvárnění snímku předem připraveno.
Věděl jsem o Janě jen to, že má být krásná, zrzavá a pihatá. Pověsti jí předcházející rozhodně nelhaly…
Věděl jsem o Janě jen to, že má být krásná, zrzavá a pihatá. Pověsti jí předcházející rozhodně nelhaly a tak jsme po nezbytném zapudrování lesků na obličeji mohli hned začít fotografovat. Od chvíle, kdy jsem Janu uviděl, jsem veškeré přípravy snímku zaměřil na zmíněnou zářivost portrétu. Pro snímání jsem si tedy vybral výrazně barevný a kontrastní barevný negativ Fujicolor PRO 160C a oproti hodnotám naměřeným Flashmetrem jsem ještě pro zvýraznění barevnosti nastavil přeexpozici +0,5 EV.
Z několika halenek, které Jana měla, jsem zvolil tyrkysovou, která je v podstatě blízko doplňkové barvě rezavých vlasů a tak jejich zářivost ještě více podpoří, tmavší textilní pozadí v barvě khaki jsem zvolil podle barvy Janiných očí. V obou případech se ale jednalo spíše o jakousi „pojistku“ pro okrajové oblasti snímku, protože jsem chtěl udělat poměrně detailní portrét. Bylo by škoda tak půvabnou tvář podřídit podružným obsahovým prvkům, také roztomilé pihy by v malém portrétu tak nevynikly.
Druhým důvodem pro velmi detailní portrét byly Janiny oči. Ty měly přispět k celkové zářivosti portrétu významnou měrou, proto musely být velké a výrazné. K jejich zvýraznění jsem použil dvou hlavních podpůrných prostředků. V první řadě to bylo mírné sklonění hlavy dívky při současném pohledu přímo do objektivu fotoaparátu. Tato pozice Janu donutila více otevřít víčka a oči tak vypadají větší.
Velmi důležité pro oči bylo samozřejmě osvětlení. Použil jsem v běžné portrétní fotografii méně obvyklé nasvětlení, jehož schéma převzala fotografie v 60.letech min.stol. od filmu a patří dnes k nejužívanějším především v reklamní a módní portrétní fotografii. Základním zdrojem světla je uzký softbox, tzv. Strip, který je umístěn pod obličejem dívky. Strip vytvoří výrazný spodní reflex v očích (catchlight) a projasní celkově barvu duhovek − je to osvětlení, při kterém jsou oči nejzářivější, mají jiskru a atraktivní vzhled. Všimněte si, jak často je toto světlo používáno třeba v reklamních televizních klipech na řasenky a další kosmetické výrobky.
Druhým světelným zdrojem byl velký softbox, u kterého jsem použil voštinovou předsádku Bowens Honeycomb. Ta je při tomto způsobu nasvětlení velmi důležitá, protože díky ní je obličej měkce nasvětlen a vyrovnány stíny od spodního Stripu, současně ale nevytváří v očích výrazný, ostře ohraničený reflex, jak by tomu bylo v případě softboxu bez předsádky. Není tak narušena atraktivita spodního reflexu a současně nevzniká v tomto případě nežádoucí efekt „hadích“ očí. Třetí zdroj světla, obvyklý zadní „komínek“ pro prozáření vlasů jsem tentokrát nepoužiil, protože by potlačoval efekt zářivosti obličeje, který takto více vystupuje z tmavého pozadí.
Pro snímání jsem zvolil středoformátovou zrcadlovku Pentax 645N a 200mm teleobjektiv (135mm ohnisko při přepočtu na kinofilm). Mírně delší ohnisko je pro takto detailní portrét již vhodné, protože zkreslení obličeje je minimální a v případě Jany spíše ku prospěchu věci, protože pár kilo přibrat by jí rozhodně neuškodilo. Teleobjektiv mírně obličej rozšířil a získal tak optimální proporce. Použitím středního clonového čísla a středního formátu negativu jsou dokonale prokresleny oči i vlasy a snímek je možné zvětšit prakticky na libovolný formát.
Jan Karbusický
Článek byl publikován v magazínu Photo life č.52 v roce 2006. Omluvte sníženou kvalitu fotografie, původní soubor s vysokým rozlišením již nemám k dispozici.
