Sdílet
Na monitoru fotoaparátu vypadá fotografie krásně ostře, a to i v místě, kde jste ostrost mít chtěli. Když pak u počítače snímek zvětšíte, přichází zklamání. Obraz není tak řezavě ostrý, jak jste si představovali. Anebo ostrý sice je, ale o trochu jinde, než kam jste zaostřili.
V prvním případě si asi řeknete, že tolik vychvalovaný objektiv, který jste si na základě nějakého doporučení pořídili, zas tak úžasný není. V případě druhém si pravděpodobně přenesete vinu na sebe: Špatně jsem zaostřil… Jenže on ten objektiv pravděpodobně měkký nebude, a ani vy jste při ostření neudělali chybu. Většinu těchto problémů má totiž na svědomí chybně nastavená rovina zaostření autofokusového systému. Jak je ale možné, že tyto dnes tak časté problémy byly u kinofilmových zrcadlovek tak výjimečné? Technický pokrok AF systémů je obrovský, tak proč u moderních digitálních zrcadlovek tolik chybují?
Vysvětlení je až nečekaně jednoduché. Současné digitální zrcadlovky již výrazně překonávají rozlišovací schopnost barevných filmů, a to, co jsme dříve považovali za vrchol ostrosti je z pohledu digitálního snímače neostré, nebo přinejmenším změkčené. Měli jste snad podobné problémy u 6Mpix zrcadlovek? Ale 12Mpix snímač již prověří jak kvalitu objektivu, tak autofokusového systému, tak co teprve 16 a více Mpixelové snímače… Vždyť ani mnohé kinofilmové objektivy nenabídnou rozlišení dostačující pro digitální zrcadlovky. Zatímco barevné filmy mají rozlišení kolem 80 čar/mm (a většina kinofilmových objektivů se zoomem má rozlišení kolem 60-80 čar/mm, setové ještě méně), digitální APS-C snímač s rozlišením 16Mpix má na délkovém milimetru 210 pixelů, Full Frame snímač s rozlišením 24 Mpix 170 pix/mm, což je více než dvojnásobek filmu.
Vysoké rozlišení snímačů si proto vyžádalo technické řešení pro uživatelskou korekci nastavení roviny zaostření, tzv. Front Focus a Back Focus, protože každý objektiv je trochu jiný, i když se jedná o stejný model. První digitální zrcadlovkou s touto funkcí byl před lety Pentax K20D, postupně se přidávali i ostatní výrobci. Systém pro doostření objektivů má možnost uložení nastavení do paměti fotoaparátu, a to pro každý objektiv, který máte ve své výbavě, není proto potřeba doostření nastavovat po každé výměně objektivu. Čas od času je ale vhodné nastavení zkontrolovat, zvláště při častém fotografování.
Když objektiv nekreslí
Pokud rádi pracujete s malým rozsahem pole hloubky ostrosti, nezřídka se stane, že snímek působí měkce, a není v něm prakticky nic řezavě ostré. Tato situace nastane ve chvíli, kdy snímaný objekt není ve svém třetím rozměru příliš hluboký, nebo jeho ubíhání prostorem není v daném úhlu snímání vidět. Pokud je rovina zaostření byť jen nepatrně před nebo za čelní stranou snímaného objektu, bude objekt zobrazen buď neostře, nebo přinejmenším s velmi změkčenou kresbou, protože v rovině zaostření se nenachází žádná jeho část, a oblasti za nebo před ním jsou již zcela mimo pole hloubky ostrosti. Odchylky v rovině ostrosti mohou být u objektů až nečekaně velké, při snímání na vzdálenost 2-3 metrů se může jednat i o rozdíl ±20 cm a více. Nezaostřenost snímaného objektu se samozřejmě projeví více u teleobjektivů, než u nepříliš zvětšených fotografií snímaných širokoúhlým objektivem.
Snad každý fotograf už někdy zkoušel přesnost AF systému svého fotoaparátu. Nejčastější metodou je exponování nějaké šikmé plochy se strukturou, plaňkový plot apod. Tato metoda dostupná kdekoliv je ovšem do značné míry ošidná, a nemůže poskytnout přesné výsledky. Zaostřovací senzor, byť zapnutý do Spot režimu, není totiž skutečným bodem, ale relativně velkou plochou, takže v případě šikmé plochy se v rámci jednoho ostřícího senzoru zabírá třeba i několik centimetrů hluboká struktura, a AF systém v rozmezí této měřící plošky zaostří pokaždé trochu jinam, někdy víc dopředu, jindy na její zadní oblast. Metodicky je to tedy chybný postup a poskytuje jen orientační informaci o skutečném nastavení roviny zaostření.
Pro přesné zjištění roviny zaostření sice potřebujeme šikmou plochu se strukturou, ale současně je nutné zaostřovat na strukturu či kresbu, která je v celé ploše zaostřovacího senzoru rovnoběžná s rovinou snímače, tedy kolmá vůči ose snímání. Toho je možné docílit pomocí jednoduché konstrukce, která se v různých obměnách v zahraničí čas od času objevuje, a stojí kolem 60 USD. My jsme pro vás pro zpestření dlouhých zimních večerů připravili vlastní systém, který si sami snadno sestavíte, a kromě půl hodinky času vás nebude stát ani dolar, natož korunu, když nepočítáme papír nutný k vytištění obrazců.
Stavíme Focus Tester
Pro stavbu našeho ČSF Focus Testeru budete potřebovat silnější karton, skvělým řešením je i kapa deska, která díky neohebnosti v těchto rozměrech zjednoduší konstrukci. Rozkres Testeru má rozměry uvedeny v milimetrech, a jejich přesné dodržení není nijak kritické. Pokud chcete mít Tester skladnější, můžete použít mou variantu se sklenicí, která drží zaostřovací panel ve formě skládací krabice v kolmé poloze vůči podložce, nemáte-li problém se skladováním, můžete vše slepit napevno. Panely s obrazci nalepte na základní kartonovou konstrukci tak, jak jsou popsány na ilustraci.
Obrazce si můžete zkopírovat (asi se vám nebude je chtít stříhat z magazínu), máte-li k dispozici tiskárnu, nejlépe laserovou, jsou pro vás, naše čtenáře, tyto obrazce k dispozici ke stažení jako soubory na naší webové stránce
www.csfotografie.cz/focustester.zip , a to ve vysokém rozlišení pro dokonalý tisk.
Obrazce jsou sestaveny tak, aby na čelní panel Testeru AF systém zcela snadno a bezchybně zaostřil, ať budete ostřit běžným horizontálním či vertikálním senzorem, nebo senzorem křížovým. Obrazce a rysky diagnostické části jsou svou velikostí upraveny tak, aby při posuzování výsledných souborů bylo na první pohled naprosto zřejmé, ve kterém místě se přesně nachází skutečná rovina zaostření použitého objektivu, stejně tak zde dobře uvidíte skutečný rozsah pole hloubky ostrosti (samozřejmě v rámci dálky diagnostické části Testeru). Hvězdicovité obrazce umožní nastavení roviny ostření i pro velmi malé snímací vzdálenosti u makroobjektivů. A předem se omlouvám za vystřízlivění z vaší důvěry v dokonalost fototechniky, protože při použití Testeru zjistíte, že perfektní a přesná rovina zaostření je i ve 3.tisíciletí vzácností.
Příčný panel s diagnostickými obrazci se bude i v případě silnějšího kartónu prohýbat, vyztužit jej můžete odspodu přilepeným kartonovým pravoúhlým profilem, případně lištou z polystyrenu nebo dřeva. Po sestavení diagnostického pásu a zaostřovacího panelu přisuňte obě části k sobě, přitom pozice panelu by měla být přesně v úrovni červeně vyznačeného obdélníčku na C části obrazců (viz detailní ilustrace vlevo). Na přední i zadní části panelu si vyznačte přesnou aktuální výšku diagnostického pásu, a do obou částí panelů vyřízněte zářezy o šířce použitého kartonu pásu. a délce asi 3 mm. Stejné zářezy udělejte také v diagnostickém pásu. Panel i pás je pak možné zasunout do sebe, a tím se fixuje vzájemná poloha obou částí Testeru
Testování roviny zaostření
Náš Focus Tester můžete samozřejmě použít i s fotoaparáty, které ještě nemají integrovánu možnost doostření objektivů, bude se ale jednat čistě o kontrolní diagnostiku bez možnosti uživatelsky rovinu zaostření změnit. V případě větší odchylky nezbývá, než navštívit odborný servis, jedná-li se o přístroj a objektiv v záruce, mělo by být seřízení bezplatné. Na problém můžete narazit v případě, že se nejedná o shodu značky fotoaparátu a objektivu. Problém roviny zaostření je ale především problémem objektivu, navštivte proto servis příslušný jeho značce. V případě záruční opravy se může také stát, že budete odmítnuti s oblíbenou frází, že „je to v normě“. V takovém případě se dožadujte předložení příslušné normy k nahlédnutí.
U novějších modelů naštěstí máte k dispozici zmíněnou možnost uživatelského nastavení zaostření objektivu (např. u Pentaxu jsou to všechny zrcadlovky od modelu K20D). Tuto funkci najdete v menu, ve složce uživatelských nastavení fotoaparátu, její název najdete v návodu použití, protože u každé značky je tato funkce většinou nazývána odlišně.
V základním nastavení fotoaparátu z výroby je tato funkce vypnuta, neboť musí být nejprve aktivována vždy pro konkrétní objektiv. Po zapnutí funkce doostření objektivu se otevře submenu s dalšími volbami (popíšu zde sice nastavení u svých zrcadlovek Pentax, ale předpokládám, že se u jiných značek nebude výrazněji lišit). V submenu je k dispozici volba nastavení roviny zaostření pro všechny objektivy, nebo pro jednotlivé objektivy. Zde zkontrolujte, zda je korekce v položce „všechny objektivy“ na hodnotě ±0. Přejděte na položku nastavení korekce jednotlivého objektivu (objektiv musí být nasazen, jinak se tato položka neaktivuje), a také zde by měla být korekce nastavena na hodnotu ±0. Po této kontrole nastavení vypněte menu a proveďte první testovací expozici.
Pro snímání testovacích snímků je důležité, aby byl fotoaparát umístěn vůči hlavnímu zaostřovacímu panelu A co nejpřesněji kolmo v obou směrech. Rozměry testeru a hustota čar a obrazců je optimalizována pro snímací vzdálenost, jež odpovídá přibližně dvacetinásobku ohniskové vzdálenosti testovaného objektivu. Pro 100mm objektiv to budou 2 metry, pro 200mm objektiv 4 metry atd. Vzdálenost není nijak kritická, jde především o optimální velikost testovacích obrazců, jež usnadňuje diagnostiku roviny zaostření. Snímací vzdálenost se určuje výhradně podle ohniska objektivu, bez ohledu na formát snímače.
Focus Tester umístěte na rovnou podložku a expozici proveďte ze stativu, nejlépe s funkcí předsklopení zrcátka, aby nebyly výsledky zkresleny pohybovou neostrostí. Test exponujte se zcela odcloněným objektivem, v případě zoomu nastavte objektiv na nejdelší ohniskovou vzdálenost. Obrazce jsem vytvořil v takové frekvenci, aby rovina zaostření byla snadno rozlišitelná, a již malé rozostření způsobilo ztrátu rozlišitelnosti čar a vzorců, pro základní vyhodnocení testu proto postačí zvětšení náhledu na monitoru fotoaparátu, což výrazně urychlí práci i její přesnost.
Úprava AF systému
Jestliže při kontrole roviny zaostření na diagnostickém pásu B+C zjistíte, že ostrá oblast se nachází v jiné rovině, než je rovina zaostřovacího panelu A, je nutné přistoupit k seřízení AF systému. Přejděte zpět do menu, na funkci Úprava AF, a v nastavení jednotlivého objektivu posuňte korekci zcela doprava, na hodnotu -10. Nastavení uložte tlačítkem OK, a udělejte testovací snímek. Po expozici se opět vraťte do menu, a korekci AF nastavte na opačnou mez, tedy na hodnotu +10, a opět proveďte expozici. Na výsledných dvou snímcích můžete vidět posun roviny zaostření vůči původní rovině exponované bez korekce. Tyto dvě expozice slouží především jako ukázka rozsahu možné korekce, a současně vám ujasní směr korekcí. U zrcadlovek Pentax například korekce „minus“ posouvá rovinu ostrosti směrem dozadu, korekce „plus“ posouvá rovinu zaostření blíže k fotoaparátu.
Porovnáním tří expozic s korekcí -10, 0 a +10 již dokážete velmi dobře odhadnout, jakou korekci je potřeba použít pro vámi zjištěnou odchylku ze základní expozice s korekcí ±0. S odhadnutou korekcí, např. +3, udělejte další testovací expozici a na zvětšeném detailu zkontrolujte posun roviny zaostření. Postup opakujte tak dlouho, dokud se rovina ostrosti dokonale nesejde s rovinou zaostřovacího panelu, přitom v rámci rozsahu pole hloubky ostrosti odcloněného objektivu se mi vyplácí jemný posun blíže k fotoaparátu. Takové nastavení je v praxi vhodnější, neboť hloubka ostrosti směrem od objektivu klesá pomaleji, než od roviny zaostření směrem k objektivu. Takové řešení je samozřejmě čistě mou subjektivní potřebou, a nemusí vašemu stylu práce vyhovovat, v takovém případě nastavte rovinu zaostření na střední oblast rozsahu hloubky ostrosti.
Popsaným postupem si otestujte a nastavte ostření u všech svých objektivů, a pokud máte k dispozici dvě těla fotoaparátů, je potřeba nastavení udělat nejen se všemi objektivy, ale také s oběma těly zrcadlovek. Nastavení jednotlivých objektivů se ukládá do paměti fotoaparátu, a to podle ID čísla objektivu, pokud máte dva stejné objektivy, je nutné nastavit oba, nikoliv jen jeden. Nastavení korekcí funkce Úprava AF zůstává v paměti fotoaparátu i při vyjmutí baterie, a ztratit jej můžete pouze při update některých verzí Firmware.
Jistota při zaostřování
Přesně nastavená rovina zaostření dává fotografovi jistotu dokonalého výsledku, a může tak snadno realizovat i snímky, jež jsou založeny na jemné práci s polem hloubky ostrosti. Příkladem může být snímek na této straně nahoře. Pro fotografování novomanželů jsem použil špičkový monofokální teleobjektiv s ohniskem 300 mm. Ten v takto detailním záběru poskytne pole hloubky ostrosti v rozsahu několika málo centimetrů, a umožní tak vizuálně, rozdílem v kresebnosti, zvýraznit vybrané oblasti.
Jako u většiny portrétních snímků, také v tomto případě jsou nejdůležitější oči. Pro jejich zvýraznění jsem 300mm teleobjektiv téměř odclonil a pro zaostření vybral levé oko (levé z pohledu fotoaparátu). Použil jsem bodové ostření, a s vědomím přesně nastavené roviny zaostření jsem měl jistotu, že pravé oko, které je o několik milimetrů blíže k fotoaparátu, bude ještě u hranice ostrosti, ale nos, tváře a vlasy nad očima budou již změkčeny, neboť jsou již před rovinou zaostření. Tak vzniklo krásně měkké orámování dokonale ostrých očí, které o to více vyniknou, celkovou ostrost fotografie pak umocní vlasy ve střední části hlavy, které vlivem delšího pole hloubky ostrosti směrem dozadu od roviny zaostření jsou opět dokonale zaostřeny. Drdol je již opět změkčen a dodává hlavě nevěsty obrysovou jemnost. Bez jistoty dokonalého nastavení roviny zaostření bych pro jistotu ostrého snímku musel více přiclonit, a tím by se hra s polem hloubky ostrosti ztratila, a záměr rozmělnil do banality.
Využijte tedy skvělou pomůcku, kterou vám exkluzívně přináší magazín Československá Fotografie, nastavte si co nejpřesněji ostrost svých objektivů, a využijte tak maximálně svobodu přesné volby roviny zaostření.
Článek byl publikován v magazínu Československá Fotografie č.20 v roce 2013.